Fungování pedagogického týmu

Tak, jako hledáme cesty s dětmi, jak v nich posílit vnitřní motivaci, provázet je na cestě k poznávání svobody a s ní spojenou zodpovědností, hledáme i model pro vlastní řízení školy, která by tento způsob reflektovala a využívala. Nejvíce nás zaujal princip sebeřízení, který je založen na rovných vztazích mezi jednotlivými členy týmu: namísto hierarchické struktury, kde na vrcholu stojí ředitel a pod ním učitelé, usilujeme o rovnoměrné rozdělení kompetencí a zodpovědnosti.

Proč to děláme?

Jsme-li sami zodpovědní za rozhodnutí, která činíme, povolujeme tak uzdu vnitřní motivaci, která nás nutí vytáhnout ze sebe to nejlepší. Taková práce nás baví a vede jak k osobnímu růstu, tak růstu celé organizace. Zároveň musíme pracovat na vytváření bezpečného prostředí, kde cítíme podporu ostatních členů týmu a můžeme beze strachu vyjádřit svůj názor i své chyby.

Sebeřízení je jedním z možných způsobů fungování organizací. Jednotliví členové mají svobodnou volbu vzít na sebe právě tolik zodpovědnosti, kolik v dané chvíli unesou. Přesně tak doprovázíme děti, jak bychom mezi dospělými mohli fungovat jinak?

Model sebeřízení je podrobně popsán v knize Budoucnost organizací autora Frederica Lalouze, včetně příkladů zahraničních firem i škol, které na jeho principech úspěšně fungují. Organizace, které fungují na principu sebeřízení, jsou nazývány tyrkysové.